díl IV.

20. srpna 2007 v 12:07 | Máňa |  Tokio Hotel... Ach ty koncerty...
Nakonec se vše povedlo a už jsme opékali buřty. Nic moc originální,ale tak u jezera... Nakonec jsme prokecali skoro celej večer.
"To je mi líto" ozve se Bill,hned po tom co sem jim řekla co se stalo mamce.
"To je v pohodě,nějak už jsme na to zapomněli."
"Áááuach.." zívne si Yanis "Už bych šla spát!"
Tomovi se tak zvláštně zableskli oči. Přesně si dokážu vybavit co se mu honilo hlavou...
"No a jak chcete spát holky?" optá se Tom.
"No já nevim,ty jo?" hodim okem po Yanis a ta na mě kývne to samé.
"Já bych nápad měl!" zasměje se Tom "ale na to asi nedáte."
"No a proč ne?" ozve se Yanis. Ježiši co ji to napadlo???
"Tak dobře" usměje se Tom,vstane a odhrne "dveře" stanu. "Prosím madam,vítejte v mém království!!!" usměje se na Yanis Tom.
"Och děkuji!" usměje se Yanis,mrkne na mě a vleze do stanu. Hned za ní tam vleze Tom.
Rozhostilo se opět strašně strašné ticho. Vůbec jsem nepočítala s tim,že s Billem budu spát v jednom stanu. Oba dva se naprosto bezduše díváme do ohně.Všechno to prolomí Bill svým nádherným hlasem.
"A ty nepůjdeš spát?"
"No... asi ano." vstanu a protáhnu se. Bill se na mě usměje. On je tak nádherný... Odejdu do stanu,který je asi 10-15 metrů od toho druhého stanu. To určitě vymyslel Tom. Lehce se nad tim zasměju. Najednou za mnou stojí Bill.
"To byl bráchy nápad dát ty stany dál od sebe."
"Já si to myslela..." odvětím mu "...možná je to tak lepší."
Vlezu si do stanu a lehnu si. Vedle mě se natáhne Bill. Opět je to strašné ticho,které mě užírá až do morku kostí.
"Co chceš dělat?" zašeptá mi do ucha Bill.
"Spáát!" zasměju se a otočim se na bok. Chvíli je ticho,ale já nespím. Ležím tam nehnutě ani nevim jak dlouho. Bill už určitě spí. Panebože,tohle je ten nejlepší den v mém životě!
"Ehm,Kim?" ozve se najednou Bill.
"Ty nespíš?" podivim se.
"Ne,nemůžu usnout. Já ..Kim... Mohl bych něco..?" otočí se ke mě čelem.
"No..." jen se provinile usměju. "Sice nevim co,ale můžeš.."
Bill se na mě usměje a začne se ke mě přibližovat. Panebože... Srdce mám někde v kalhotách,v krku obrovský knedlík a těsně před srdečním infarktem. Už cítím jeho dech,jeho rty... Bill mě nakonec políbí... Něžně,jemně,ale zároveň vášnivě...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl si tu?

Klikni 100% (173)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama