Ach ta paměť

19. října 2007 v 20:03 | Fleurinka24 |  Buffy... jednodílné
"Ahoj lidi."
"A ty jsi kdo?" zeptal se Gunn a namířil na Buffy sekerou.
"Ohh. My se ještě neznáme. Jsem Buffy Summersová. Přemožitelka." usmála se a podala mu ruku.
"Jsem Gunn."
"Ahoj Cordy." objala Cordelii.
"Ty jsi... už vím ta nová holka co se přidala k těm outsiderům. Proč mě objímáš? Proč se s tebou bavím? Jaká přemožitelka."
"Wesley co se stalo? Proč se Cordelie chová tak jak chová?"
"To bych taky rád věděl. To je ta zkouška Rady. Zavřeli nás tady s upírem a buď zemřeme my nebo on."
"Vždyť tu bydlíte tak jaká zkouška. Tou zkouškou jsem prošla. Tohle není to co myslíš. Vždyť víš ne? Potom vyhodili Gilese."
"Co? Takže ty jsi přemožitelka? A kdo je tvůj pozorovatel? Rád bych se s ním setkal."
"Nemám pozorovatele. Vykašlala jsem se na Radu, když odmítli pomoct Angelovi. To si nepamatujete? Kde vůbec je Angel."
"Kdo je Angel? Jsme tu jen my, Fred a Liam. A pak ten Karthmama-nyuhg démon."
"Neříkej, že Angelovi zase říkáte Liam. Já myslela, že z toho u vyrostl."
"Takže Liam je Angel? Že se nezmínil."
"Kde je?"
"Někde nahoře."
"OK. Jdu za ním. Nějak to vyřešíme. Pravděpodobně jste ztratili paměť. Ale to nevadí. Nic nedělejte a nikam nechoďte."
"Ale..." chtěl něco namítnout Wesley, ale Buffy už byla pryč.
"Angele?" Buffy procházela dlouhou chodbou.
"Hledáte někoho slečno?" za jejími zády se objevil Angel.
"Fuj. Angele tys mě vyděsil. A to by člověk řek, že už jsem si na ty tvoje upíří kousky zvykla."
"Jak víte, že jsem upír?" začal couvat. "Já... oni si myslí, že jsem zlý. Ale já jim nechci ublížit..."
"Já vím. Nikomu bys neublížil. Uklidni se." Angel se zastavil a ona pomalu došla k němu. "Proč si nikdo nic nepamatujete?"
"A co si máme pamatovat?"
"Poslední roky vašeho života."
"Můžete být konkrétnější?"
"No ty jsi zapoměl na takových... 220 let. To víš, jako upír jsi žil dlouho. Wesley a Cordelie asi na sedm let a nevím na kolik Fred s Gunnem, protože je vidím poprvé."
"Jak to, že mě znáš."
"Tři roky jsem s tebou chodila... Ale to není podstatný. Pojď." natáhla k němu ruku. Angel jí chytil, přitáhl k sobě a vášnivě políbil. Buffy ho odstrčila.
"Co je? Říkala jsi, že jsme spolu chodili."
"Ale to už je dlouho. Teď jsme každý někde jinde... No to je jedno. Musíme tohle vyřešit." chytila ho za ruku a táhla dolů.
"No konečně. Musíme najít toho upíra a zneškodnit ho."
"Žádný zneškodňování upírů nebude."
"Ale on nás zabije."
"Vypadá snad on jako někdo, kdo by zabil?" ukázala na Angela.
"To on je ten upír? Zabiju ho." Gunn zase zvedl sekeru. Buffy se postavila mezi něj a Angela.
"Nikdo se zabíjet nebude."
"Ale on je upír. On je ten zlej."
"Upír není člověk. Upír je jenom krvelačná bestie. Nikdy nebude jiný."
"On má duši. To si nepamatuješ ani na tohle?"
"Upír s duší? No a co."
"Aáá ne. Já to nechci zase opakovat."
"Pojďte sehnat nějakou trávu a budem v pohodě." ozvala se Fred.
"My nefetujeme." okřikla jí Cordelie.
"Promiňte slečno JsemNejchytřejšíANejkrásnějšíNaSvětě."
"Sakra nechte toho."
"Ano dámy. Máme tu závažnější problém. Tady slečna, jak se jen jmenujete, se nám snaží vysvětlit problém s upírem a duší."
"Ano. Takže... Když se staneš upírem, démon ti sebere tělo, ale duši nedostane. Ta je pryč. A jemu byla vrácena. Takže teď myslí a cítí jako člověk."
"Tohle Rada nepřipouští."
"Kašlete na Radu Wesley. Jestli si nepamatujete, vyhodili vás. Už nejste můj pozorovatel. Už nejste ten anglickej suchar. Začal jste žít."
"Konečně někdo, kdo je normální." ozval se svázaný Lorne.
"Ty jsi Lorne, že ano." začala ho rozvazovat. "Co se tady stalo?"
"Chtěli jsme vrátit Cordelii paměť a tohle jsou asi vedlejší účinky." zvedal se ze židle.
"Víš jak to napravit?"
"Bohužel netuším. Ale musí existovat nějaký způsob..."
"Musíme ho najít. A to hodně rychle. Neměla bych zavolat Gilesovi?"
"Myslím, že to nebude nutné."
"Sakra. Uplně jsem zapoměla... Potřebujeme Angela v Sunnydale. Máme málo lidí..."
"Tak to bysme si měli sakra pospíšit."
"Můžete mi vysvětlit, co se tady děje?" zeptal se téměř zděšeně Gunn. "Nesmíme zabít upíra a teď se ještě paktuješ s démonem. Začínám pochybovat o tvé důvěryhodnosti. Mám věřit někomu, koho zabíjím od svých dvanácti?"
"Hej. Jsem přemožitelka. Dělám svoji práci sedm let. To se ještě nikomu nepodařilo. Něco o tom vím."
"Lidi je tu někdo?" ozvalo se z haly.
"Tady jsme Connore."
"Co se tady děje? Jste všichni nějak potichu."
"Máme problém."
"Kdo nebo co to je?"
"Amnézie. Všichni zapoměli na poslední roky svého života."
"V případě Angela na poslední staletí." opravila ho Buffy.
"Vy znáte mého otce?"
"Tvého co?"
"Otce."
"Ona to neví. Myslím..."
"Co mám vědět. Sakra copak jste se všichni zbláznili? Angel nemá syna. Angel nemůže mít syna. Je to upír."
"Takže toho nevíš víc."
"Já už fakt magořím. Přijedu sem hledat pomoc a najdu tady tohle. A pak se ještě dozvím, že můj bejvalej, kterýho navíc pořád miluju, má syna, kdoví jak dlouho a ani se neobtěžoval mi o tom říct. Já jdu. Tohle řešit nehodlám. Jdu si řešit vlastní problémy, mám jich víc než dost." chtěla odejít.
"No tak počkej. Jestli si nikdo nic nepamatuje, potřebujem tě tady."
"Ne nepotřebujete. K čemu bych tu byla. Pletu se do vašich blbejch životů tak jako tak. Nemusím se plést víc."
"Hej. Jsi přemožitelka ne? A tohle je zlo, nebo ne? Tak s tím něco dělej." ozval se zase Gunn.
"Na myšlení jsou pozorovatelé. Pan Wesley JsemNejinteligentnějšíNaSvětě by měl vědět co s tím."
"No... já... vždyť teprve studuji..."
"Ne! Byl jsi pozorovatel! Sakra máš na to mozek. Tak dělej. Mysli. Něco co by zvrátilo paměťový kouzlo."
"Jsou tu nějaké knihy?"
"Ano." Lorne vedl Wesleyho ke knihovně.
"Než pan Chytrolín vyspekuluje co s tím, budeme dělat co?"
"Já bych šla nakupovat. Už jsem dlouho nikde nebyla... Jsem teď úplně jiná..."
"Z toho už jsi vyrostla Cordelie."
"Jak to, že toho o mě tolik víš?"
"Jsi moje bejvalá spolužačka. Byla jsi součástí party."
"Parta? Jaká parta? Já jsem s tebou nikdy nebyla v partě. K tomu bych se nesnížila."
"Ještě, že si nic nepamatuješ. Nepamatuješ si ani svůj vztah s Alexem?"
"Já a on. Já a ta nula. Já nikdy. To bych nemohla. Nemohla bych se zahazovat s někým tak bezvýznamným jako je on. Já jsem byla královnou a on... nic. Ten největší idiot na škole."
"Hodně ses od té doby změnila. Vlastně sis se mnou vyměnila místo. To já jsem s ním měla zůstat, ale nešlo. Kvůli tý blbý kledbě mě opustil. Ty si vlastně ani nepamatuješ na ten maturiťák, že ne? Rozešel se se mnou těsně před ním. A pak se zase objevil... Jako by nic. Jen na ten večer. A pak... Starosta chystal Povýšení a musel mě nějak dostat z cesty... Otrávil ho. Málem zemřel. A já jsem se na něj nevykašlala. Protože jedině krev přemožitelky ho mohla zachránit. Možná jsem ho měla nechat zemřít. Asi by to nebolelo tolik jako když odešel."
"Jak ho potom můžeš ještě milovat?"
"Vlastně ani nevím. Měla jsem přítele, ale rozešla jsem se ním. Teda on vlastně taky odešel. Pak jsem zemřela. Když jsem se vrátila, byl tu další upír, Spike. On byl jediný, kdo mě chápal. Věděl jak mi bylo. A teď už je to rok. A já pořád doufám, že se do něj zamiluju a přestanu myslet na to, co by bylo, kdyby Angel tenkrát neodešel. Ale už je na to pozdě. Musím jít dál." začala slzet a tak se zvedla a vyšla na terasu. Pak začala plakat.
Angel k ní přišel a zezadu jí objal. Nejdřív se o něj chtěla opřít, ale pak si to rozmyslela a odstrčila ho.
"Tohle už nedělej!"
"Proč?"
"Nechci abys to dělal. Nechci aby mezi námi zase něco bylo. Ani nemůže."
"Proč ne? Je ti kvůli té kledbě, jak říkáš?"
"Nejen kvůli tomu. Kdyby záleželo jen na tom, bylo by mi to jedno. Ale odešel si a já žiju svůj život, ty žiješ svůj. Nemá cenu aby jsme se zase dávali dohromady, když vím, že stejně zase odejdeš. Nemá cenu, abych si dělala planý naděje, abych se k něčemu zase upínala."
"A když ti slíbím, že s tebou zůstanu?"
"Jasně. Až obrátíme to kouzlo, začneš zase s tou starou písničkou, že jsme každý někde jinde, že máme jít dál, a že je tady ta kledba a navíc to bylo pod vlivem kouzla... Znám tě moc dobře."
"Máme to kouzlo." zařval na ně Lorne. Oba se vrátili dovnitř.
"To to trvalo."
"My nejsme čarodějové. Jen jsme hledali..."
"Fajn. Tak ale dělejte, protože já nemám čas."
"Takže... tohle je to kouzlo." ukázal knihu. "Je někdo ochotný ho provést." zeptal se. Nikdo se nepřihlásil.
"Když se do toho všichni tak hrnete, tak já to udělám. Teď by se tu hodila Will."
"To je kdo?" zeptali se všichni.
"Radši nikdo. Vlastně, ona už stejně moc nekouzlí... potom co... to je jedno. Stoupněte si do kruhu."
Všichni ji poslechli. Buffy si stoupla do prostřed a začala číst kouzlo, které bylo nejspíš v latině. Když dočetla, kolem kruhu se zvedl vír. Všem se zatmělo před. Buffy upustila knihu a vír ustal.
"Tak už si pamatujete na všechno?" zeptal se zvědavě Lorne.
"Jo... co to bylo? Bylo to divný. Jako bych byla uvězněná uvnitř a nemohla se dostat ven. Jako kdyby mi zase bylo šestnáct..."
"Škoda že mě to nepostihlo taky. Bylo by fajn kdybych zase byla obyčejná holka, která neví o existenci upírů, nebojuje, jen se stará o kluky a oblečení. No to je jedno. Už půjdu. Nevím jak to v Sunnydale vypadá." chystala se k odchodu. Najednou se jí zatočila hlava a zapotácela. Angel jí stačil zachytit než spadla.
"Co se stalo?"
"Proč jsi to udělal?" podívala se na něj se slzami v očích.
"Co jsem zase udělal?"
"Proč jsi ten den vrátil zpátky."
"Co?" díval se na ně nechápavě Wesley.
"Jsi ten největší idiot na světě. Tohle ti neodpustím." vyškubla se mu a utíkala pryč.
"O čem to mluvila?" zeptala se Cordelie.
"To byste nepochopili..." běžel za ní.
Našel jí jak sedí na zahradě a pláče. Sednul si k ní a objal jí.
"Nech mě bejt."
"Nemůžeš tady takhle zůstat."
"Máš pravdu. Nemůžu se na tebe dívat. Navíc musím do Sunnydale."
"Nenechám tě takhle odjet."
"Ne? Tak fajn, ale co uděláš? Budeš mě tady držet násilím?"
"To rozhodně ne. Chtěl bych vrátit zpátky všechno co jsem udělal. Nikdy jsem neměl odcházet ze Sunnydale, ale..."
"Bylo to pro mé dobro. Já vím. Už jsem se s tím smířila. Jen... vždycky jsem měla pocit, že to co se stalo v L.A.... že je zatím něco víc. Cítila jsem to. Teď alespoň vím, že jsem měla pravdu. Víš co bude nejlepší? Když teď odejdu a zapomenu na to, co jsem se dozvěděla. Budu spokejeně dál žít a spát se Spikem." odešla a nechala ho tam vyjeveně stát.
---
"Další člověk... Máš dárek?" zeptala se žena. Buffy jí hodila stříbrný náramek.
"Doufám, že to stačí."
"Ano. Moc pěkné. Proč jsi přišla?"
"Vy to víte. Chci aby byl Angel zase člověk."
"Chceš toho trochu moc."
"Můžete to udělat, že ano."
"Ano můžeme, ale proč bychom to dělali?"
"Co takhle čistě z dobroty srdce?"
"Jsi tak naivní?"
"Samozřejmě, že ne. Udělám cokoli chcete. Jen ať je člověk."
"Vlastně by to šlo i pouze z čisté dobroty srdce. Už nás nikdo o nic strašně dlouho nepožádal. Vy dva navíc máte takový krásný vztah. A vůbec se mi nelíbí to co děláš se Spikem."
"Věřte mi, že mě se ne líbí, že to dělám. Je to příjemný, ale to je všechno. Nikdy jsem Spika nemilovala a ani milovat nebudu..."
"Ale uvědomuješ si, že když bude Angel člověk, bude slabý."
"Ale s tím by taky šlo něco udělat, ne? Mohla bych mu třeba dát svoji sílu přemožitelky..."
"Ale co bys potom dělala ty? Nemohla bys bojovat?" namítl muž.
"No tak. Přece byste na mě nebyli tak zlí."
"Dobře tedy." žena mávla rukou a vyslala k Buffy modré světlo. To se vtělilo do ní. "Stačí jeden polibek a Angel je člověk. Navíc bude mít stejné schopnosti jako teď. Bude silný a jeho smysli budou stejně dobré. Ale pak sem nechoď s tím, že sis to rozmyslela." usmála se a znovu mávla rukou.
Buffy se objevila před Hyperionem. Chvíli tam jen stála. Byla ještě tma. Možná je Angel někde pryč. Možná teď někde bloumá a přemýšlí o tom co mu řekla. Nakonec se odhodlala a vešla dovnitř. V hale už nikdo nebyl. Buffy zamířila rovnou do Angelovi kanceláře. Ten seděl za stolem a zíral do zdi.
"Vrátila jsi se?"
"Přemýšlela jsem. Ten můj odchod nebyl moc hezkej."
"Bylo to úměrný k tý situaci."
"Přehnala jsem to..." sedla si na stůl. "Navíc jsem byla za někým, kdo vyřešil celej ten problém." řekla tajemně. On se na ní jen tázavě podíval.
"Nevěděl jsem, že máme problém." vstal a sednul si vedle ní.
"Ty možná ne, ale já jo." naklonila se k němu a políbila ho. Z jejích úst vyšla záře modré světla, která se vtělila do Angela. Angel jen prudce vydechl.
"Co jsi udělala?"
"Nic." položila mu ruku na srdce. "Už bije."
"Ty... byla jsi za Věštci."
Buffy jen přikývla.
"Ale... To znamená, že tě nedokážu chránit."
"Ne neznamená. Máš stejnou sílu, jako bys byl upír. Můžeš dál bojovat."
"Jak se ti povedlo je přesvědčit?"
"Nebylo to moc těžké. Prostě jsem poprosila... Ale to je jedno. Hlavně že jsi člověk a že můžeme být spolu." usmála se. Angel jí místo odpovědi políbil. Chvíli se tam líbali a pak do dveří vtrhla Cordelie.
"Angele já jen..." zarazila se. "Huh. Co to děláte?"
"Nic."
"Jasně... Nebyli jste náhodou ještě před hodinou rozhádaní?"
"Situace se změnila."
"To by mě zajímalo jak." procedila mezi zuby.
"Například dech a tlukot srdce..." usmála se Buffy.
"Co?"
"Slyšela jsi dobře. Tak trochu jsem obživ."
"Takže další kouzlo?"
"Tak trochu dárek od Věštců."
"Jak jste to dokázali? Oni nikomu nedaj nic zadarmo."
"Udělali vyjímku. Buffy je přemluvila."
"No to je celá ona. Přesvědčí každýho. Jsou ještě další věci, které dokázala nebo to pro dnešek stačí?"
"No tak Cordy. Přece nebudeš naštvaná."
"Já nejsem naštvaná. Jen jsem ti chtěla říct, že jsme byli zamilovaný, ale už nejsme. Máme teď jinou lásku..." otočila se a odešla.
"Co tím myslela?"
"Nic. Jen... ona ztratila paměť a ptala se mě, jestli jsme byli zamilovaní a jí odpověděl, že to musí vědět ona."
"Aha." Buffy mrkla na hodinky. "Sakra. Už svítá a já jsem slíbila, že budu brzo zpátky."
"Neříkala jsi, že potřebujete pomoc?"
"Myslím, že jo. Nevím přesně co se chystá, ale bude to něco velkýho."
"Fajn. Pojedu s tebou."
***KONEC***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl si tu?

Klikni 100% (173)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama