Vidět Neapol a (ne)zemřít

19. října 2007 v 19:47 | Fleurinka24 |  Buffy... jednodílné
Procházel se po jednom z neapolských hřbitovů. Najednou se ale zastavil. Proti němu stála ona.
Jak dlouho to bylo, co ji viděl naposledy? Deset let. Kolik jí tenkrát bylo? Dvacetdva. To známená, že je jí třicetdva. Nemohl tomu uvěřit. O deset let starší a přesto se nezměnila. Tak dlouho jí hledal. Devět let. Přesně od chvíle, co se stal člověkem. Co jako jediný přežil tu bitvu a co se nad ním Síly slitovali. Bral to spíš jako trest. Kolikrát je za to proklínal. Kolikrát je prosil, aby to vrátili zpátky. Aby zemřel on a zachránil Spika, Illyriu a Gunna. Ale oni nepovolili. Pak se vydal hledat jí. Děvět let cestoval po Itálli. V Římě jí nenašel. Zjistil adresu Dawn, ale ta o ní také nic nevěděla. Prý se jednoho dne sebrala a odjela. Nikdy se neozvala. Tolikrát snil o tom, že ji znovu uvidí. Tolikrát přemýšlel co jí řekne. Teď ani nevěděl, jestli ho poznala. Vždyť i on se změnil. Nevěděl ani, proč ho Neapol napadla právě teď, po těch letech. Možná, že už neměl sílu dál hledat a řídil se pořekadlem "Vidět Neapol a zemřít." Ano asi to tak bylo. Nevěděl proč stále hledal. Každou noc obcházel místní hřbitovi. Nemohl si zvyknout na světlo. Ani po těch letech. Pořád žil převážně po nocích. Chtěl být člověk jenom kvůli ní, ale ona byla pryč a on neměl důvod se měnit. Teď tu stál jako skamenělý a jen se na ní díval.
Otočila, protože zaslechla nějaký zvuk. Asi upír, napadlo jí. Byl to upír, ale... On. Nemohla tomu uvěřit. Pořád přemýšlela, jak je to možné. Když odešla od Dawn, zahladila za sebou všechny stopy. Čtyři roky cestovala Itálií a pak zatoužila usadit se. Změnila si jméno, snažila se žít normální život. Bez sestry, přátel, minulosti. A hlavně bez něj. Možná on byl ten důvod, proč tenkrát opustila Dawnie. Možná chtěla zapomenout na všechno. Usadila se tady, v Neapoli. Už půl roku měla přítele. Byla s ním šťastná a měla pocit, že už začíná zapomínat. Nevěděl nic o její minulosti a přesto jí miloval. A ona, i když chtěla zapomenout uplně, neodpustila si to a alespoň jednou týdně vyrážela na hlídku. Byla tak zvyklá a on jí v tom nebránil. Nepodezíral jí. Plně jí důvěřoval a ona, i když k němu nebyla upřímná, nemusela mu lhát. Jen mu něco neřekla, ale nebyla to lež. Teď tu stál on a všechny vzpomínky se jí vrátili. Stála tu a jen na něj zírala. Neschopna říct ani slovo. Nakonec se rozhodla.
Vykročila k němu. On udělal pár kroků k ní. Zastavili se těsně u sebe. Nevěděli kdo začal a ale za pár vteřin už se líbali. Nakonec se od něj odtrhla. Zadívala se mu do očí a pak s pláčem utekla. Dělala to vždycky. Vždycky když se něco stalo, utekla. Jako přemožitelka si to nemohla dovolit tak často, ale teď to bylo jedno. Už není jediná. Jsou všude. Po celém světě. Téměř v každém městě. Možná, že i v každé čtvrti. Je jich tolik a ona už není sama. Už není jediná Vyvolená. Už si může dovolit brečet. Už nemusí být ta silná. Ta vůdkyně. Teď je jen obyčejná holka. Anne Devenportová. Nevěděla ani, proč si vybrala tohle jméno. Asi jí přišlo obyčejné. Devenportů je přece na světě spoustu. Možná to není Italské, ale ona ani nevypadala jako Italka, takže to bylo jedno. Její přítel se jmenoval Marc. Byl milý a snažil se jí chránit. To bylo to, co Buffy potřebovala. Byla tak šťastná.
Doběhla domů. Bydlela v prostorném bytě v jedné z klidných částí města. Marc žil s ní, takže jí ani nepřekvapilo, že tu byl. Ale teď opravdu neměla chuť se s ním bavit. V ruce ještě pořád svýrala kolík. Se slzami v očích vběhla do koupelny a zamkla se tam. Marc to samozřelmě nenechal jen tak okamžitě zabušil na dveře.
"Anne jsi v pořádku? Miláčku stalo se něco?"
"To bys nepochopil."
"Prosím pojď ven. Můžeme si o tom popovídat."
"Nechci si povídat o tom co se stalo, protože je to věc z mé minulosti. Z minulosti kterou neznáš a nechci abys znal. Z minulosti, která je moc nebezpečná, než abych se o ní s tebou mohla bavit."
"Dobře. Jestli se o tom nechceš bavit, tak nemusíš. Ale kdybys chtěla, můžeme si popovídat. Potom." vzdal svoje snažení.
Seděla na zemi a plakala. Najednou si něco uvědomila. Když Angela políbila... Nebyla to ona, kdo se musel nadechnout. On... to není možné. Jen se jí to zdálo. Jen představa. To bude tím, že ho tak dlouho neviděla. On nemůže být... není člověk. Ne, jenom si to vysnila. Zakázala si na to myslet. Zakázala si myslet na něj.
Někdo zazvonil u dveří. Buffy se ani nehnula. Marc šel okamžitě otevřít. U dveří stál udýchaný Angel.
"Potřebujete něco?" změřil si ho Marc nedůvěřivým pohledem.
"Je tu Buffy?"
"Tady žádná Buffy nebydlí. Asi jste si spletl dům."
"Tak jinak. Dívka, třicetdva let, blondýna, středně vysoká, zelený oči. A neříkejte, že jste jí neviděl, protože já vím, že tady bydlí."
"Ten popis by seděl na Anne. Ale ta se nikdy nejmenovala Buffy. Asi jste si jí s někým spletl."
"Můžu s ní mluvit?"
"Teď nemůže."
Angel se snažil narvat dovnitř, ale Marc ho zastavil.
"Buffy vím, že jsi tady. Prosímtě pojď sem."
"Říkám vám, že tady žádná Buffy nebydlí."
"To je v pořádku Marcu." Buffy, která ještě pevně držela kolík, vylezla z koupelny. Marc nechal Angela, aby šel dovnitř.
"Buffy potřebuju s tebou mluvit."
"Žádná Buffy, žádný mluvení. Už tě neznám Angele. Už jsem někde jinde. Šla jsem dál. Tak jak jsi chtěl... počkat. Nikdo tě nepozval dovnitř. Jakto že..."
"Šla jsi dál? Jak? Že jsi opustila Dawnie? Neozvala jsi se přátelům? Změnila sis jméno? Opravdu jsi šla dál?"
"Neodpověděl jsi mi na otázku!"
"Šla jsi tak dál, že když mě uvidíš, začneš se se mnou líbat? Opravdu jsi šla dál?"
Marc na ně jen vyjeveně koukal.
"Vy... jste se líbali."
"To není důležité. Pořád čekám na odpověď."
"Už pozvání nepotřebuju. Jsem člověk. Myslel jsem, že jsi to poznala."
"Jak dlouho?"
"Devět let. A celou tu dobu tě hledám. Celou dobu doufám, že ještě mám pro koho žít. Taky mě napadlo, že za tu dobu už možná jseš hotová."
"Víc než to. Už nejsem na plechu Angele. Už nejsi ten, kdo mě má sundat. Už ne."
"Takže jsem promrhat devět let svýho odpornýho života zbytečně? Měl jsem to Silám rozmluvit. Můj život nestál za ten Spikův..."
"Spike... On..."
"Žil. Byli jsme za tebou v Římě, ale ty jsi byla s Nesmrtelným, takže jsme si to rozmysleli. A pak byla ta bitva... Zemřel Wesley, Illyria, Gunn a nakonec i Spike. A Síly mi daly život. A já jsem doufal, že konečně budeme moct být spolu. Že ti konečně budu moct dát normální život. Ale když mi Dawn řekla, že jsi odešla... Přestal jsem doufat. Ale už jenom kvůli ní jsem tě hledal dál. Jen kvůli tomu, aby nebyla sama, protože být sám v tomhle světě je to nejhorší, co může být. Víš co mi řekla? Že nejhorší na tomhle světě je žít v něm. Vím to. Zažil jsem to. Ale vidím, že už nejsi sama. Nemá cenu, abych se dál plahočil po tomhle hnusným světě. Už ho stejně nezachráním. Už nejsem bojovník. Moje síla mi částečně zůstala, ale k čemu mi to je, když nemám pro koho bojovat. Ztratili jsme příliš mnoho času na to, aby jsme mohli být spolu. Ahoj. A zapomeň na to, že jsem tu byl. Neřeknu Dawn, že jsem tě našel. Nebylo by to fér. Ani vůči tobě, ani vůči ní." otočil se a se sklopenou hlavou odešel.
Buffy zůstala stát a jen se za ním dívala. Do očí se jí hnaly slzy. Nechala je téct proudem. Bylo jí to jedno.
"Jdi za ním Anne, nebo jak se vlastně jmenuješ. Myslím, že tě opravdu miluje a ty miluješ jeho. Nevím sice, co jste zač, ale měli byste zůstat spolu." řekl jen Marc a šel pryč.
Buffy ještě chvíli nehybně stála a pak tiše zavolala jeho jméno.
Zastavil se, ale nootočil. Neodvážil se. Bál se, že by přetrhl tu tenkou nitku, která jeko by se odvíjela od jejích úst. Možná se mu to jen zdálo. Možná, že si to zase vysnil. Jako už tolikrát snil, že ji zahlédl, že na něj promluvila. Nikdy to nebyla pravda.
"Angele!" řekla znovu, tentokrát o něco hlasitěji.
Otočil se a podíval se na ní. Ona pustila kolík a rozběhla se k němu. Když doběhla až k němu, vášnivě ho políbila.
"Miluju tě. A nechci aby jsi ještě někdy odešel."
"Taky tě miluju. Nedovedeš si představit, jak moc. Strašně jsi mi chyběla."
"Ty mě taky. Myslela jsem, že můžu zapomenout na minulost, ale nešlo to. Nikdy to nemohlo jít. Nemůžu zapomenout na minulost a nemůžu zapomenout na tebe. Nikdy."
"Ztratili jsme spoustu času tím odháněním a zase zbližováním. Měli bysme začít co nejdřív..." políbil ji.
***KONEC***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl si tu?

Klikni 100% (173)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama