Zeptej se prachu

19. října 2007 v 19:31 | Fleurinka24 |  Buffy... jednodílné
Když dojela na místo, už tam byl. Seděl na kameni a díval se někam za ni. Když vystoupila z auta, ani se na ni nepodíval. Na chvíli zaváhala a dostala pocit, že už k ní nic necítí. Že tady ani nechce být. Tu myšlenku ale rychle zahnala. Proč by jinak přijel. Kdyby tu nechtěl být, obtěžoval by se s nějakou výmluvou. S něčím hodně přesvědčivým, aby ji nezranil. Byl stejní, jako všichni ostatní a přitom jiný. Pomalu došla až k němu a posadila se vedle něj. Ani se na ni nepodíval a dlouhou dobu oba seděli v tichosti.
"Neměl bych tady být." prolomil nakonec ticho.
"Já tě tady nedržím. Mohl jsi mi rovnou do telefonu říct jednu z těch skvělých výmluv..."
"Takhle jsem to nemyslel. Myslel jsem... Já tu chci být jen nevím, jestli bys tu měla chtít být ty."
"O čem to mluvíš? Já tu přece chci být. Chci být s tebou."
"Neměla bys chtít." řekl sklíčeně.
"Co se stalo, Angele. Co je špatně teď?"
"Já nevím. Jen mám pocit... nezasloužím si tě milovat tolik, kolik tě miluju. A nezasloužím si, abys ty milovala mě."
"Proč si to myslíš?"
"Víš, nedávno se objevil někdo... někdo z mé špatné minulosti. A něco co řekl..."
"Angele! Měl bys vědět, že cokoli kdokoli řekne... Nic z toho nezmění co k tobě cítím."
"Já vím, ale... řekl, že když někoho opravdu miluješ a on zemře... zemřeš s ním. A já... já jsem..."
"Nezemřel? To tím chceš říct? Myslíš, že je špatné že jsi nezemřel se mnou nebo kvůli mě? Ne Angele, to bylo špatné. Protože by na tomhle světě už nebyl nikdo, kdo by mohl zabránit těm hrozným věcem, které se dějí."
"Ale stejně je tu hrozně věcí..."
"Jako co? Že ses vyspal s Darlou. A co, za to se nezabíjí. Navíc si to odpykáš víc než myslíš."
"Jak víš..."
"Jsou prostě věci co vím."
"Nebyla si v pekle, jak si mysleli, že?"
"Ne to opravdu nebyla. Byla jsem v nebi. Byla tam máma... neviděla jsem jí, ale cítila... Jakoby na mě celou tu dobu dávala pozor... A já jsem zase dávala pozor na všechny tady dole... Na tebe, Dawn, Will, Alexe, Gilese, i na Cordelii. A oni mě tam nechali takovou dobu... zvyknout si... a pak... vytrhli mě odtamtud a... chtějí po mě, abych měla normální žívot. Nebo spíš abych zase byla přemožitelka a... já to nedokážu. Už nedokážu být taková jako předtím." po tvářích jí tekly velké slzy. Angel jí konejšivě objal.
"Nikdy to nebude jako dřív, ale... ty to zvládneš. Když nikdo jiný, tak ty. Jsi silnější než kdokoli na tomhle světě. A teď nemluvím o fyzické síle. Mluvím o tvém srdci. Je silnější než si myslíš. Zvládneš to. Jen musíš věřit."
"Věřit v co? V to, že jednou porazím všechno zlo? Nebuď směšný."
"Nikdy neporazíš všechno zlo. Vždycky se tu objeví někdo další. Ale pro začátek musíš věřit, že to zlo neublíží nikomu z tvé rodiny."
"Ne, nikomu už neublíží. Protože je ochráním. Možná nemůžu ochránit svět, ale svou rodinu a přátele můžu."
"Tak je to správně Buffy. Tohle je přístup, který se mi líbí."
"Asi už bysme měli jít."
"Asi ano."
"Nechci odejít."
"Ani já ne, ale musím." pomalu se zvedl a šel ke svému autu.
"Počkej! Kdy se zase uvidíme?" zavolala na něj ještě.
"Zeptej se prachu." odpověděl ji tajemně, nasedl do auta a nechal ji tak sedět. Poslední pohled, co od něj dostala byl krásný úsměv.

***KONEC***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl si tu?

Klikni 100% (173)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama