Doppelgangland: Return Home - 2. kapitola

25. listopadu 2007 v 16:20 | Fleurinka24 |  Buffy... Doppelgangland: Return Home
Buffy si odmotala obvazy a teď si prohlížela ránu.
"Můžu?" zeptal se opatrně Angel.
"Ne. Žádnej hnusnej špinavej upír na mě nebude šahat!"
"Jak myslíš, ale měl by ti to někdo ošetřit. Pokud je to tak jak myslím, asi brzo přijdeme o další přemožitelku."
"Jak další přemožitelku? Proč bych měla bejt mrtvá?"
"V tý ráně máš jed. Proto to tak hnisá."
"Kdyby tam byl jed, už bych byla mrtvá."
"Po tomhle jedu neumřeš okamžitě. Jen způsobuje hnisání a infekce. Používá ho Spike, lovec přemožitelek."
"Protilék?"
"Krev upíra."
"Tak proč mi jí nedáš?"
"Čistýho upíra. Bez duše. Jen zlo."
"Fajn. Alespoň nám bude tahle příšera k něčemu dobrá." kývla směrem k Alexovi, který spal v kleci. "Kolik?"
"Stačí pár kapek. Přidávají se do výtažku z kořene mandragory."
"Ten tu mám." ozval se Giles z kanceláře.
"Jo a ta krev nebude problém. Viď Alexi!" křikla na něj Willow. Trhnul sebou.
"Krev? Jaká krev. Dejte mi ji!"
"Nejdřív dáš, pak dostaneš. Willow si chce hrát!" Giles jí podal sklenici s výtažkem. Willow šla ke kleci.
"Ukaž prstíček." Alex prostrčit prst mříží. Změnila tvář a hryzla ho do prstu. Začala mu tést krev. Nechala pár kapek spadnout do sklenice, olízla mu ránu a pustila ho. Sklenici podala Angelovi. Buffy vstala a vzala si ji.
"Celý?" zeptala se znechuceně.
"Až do dna..." Začala pít.
Když dopila, upustila sklenici a omdlela. Angel jí tak tak stačil zachytit. Položil ji na stůj a čekal.
"Co...co se stalo? Není něco špatně?" strachoval se Giles.
"Ne. Všechno je v pořádku. Vidíte, rána už mizí. Za chvíli se probudí."
Opravdu. Netrvalo dlouho, rána zmizela a Buffy otevřela oči.
"Ono to fakt zmizelo. Díky." usmála se na něj a vstala.
"Měla bys poděkovat tady panu Jsem-velke-zlej-upír-a-všichni-se-mě-bojí za poskytnutí krve." usměv jí opětovat.
"Tak Gilesi, teď už můžu trénovat?"
"No... já myslím..."
"Takže jo! Super. Nechce se někdo poprat?"
"Já se obětuju. Stejně nemám co dělat..." prohlásila Willow.
Chvíli spolu bojovali a pak začala Willow prohrávat.
"Ok. To už stačí. Koukám, že máš výdrž. Nechápu jak tě mohlo dostat pár upírů..."
"Spike je profesionál. Zabil už dvě přemožitelky..." ozval se Angel. "Měla by sis na něj dát pozor!"
"Ty o něm nějak víš."
"Jsme tak nějak upíří rodina. Jsem kníže jeho stvořitelky. Což by bejvalo fajn, kdybych neměl duši."
"No to je fajn. A kdo mi zaručí, že nepřeběhneš k nim?"
"Ale Buffy. Neříkej, že neznáš tu historii! Pán stvořil Darlu, ta stvořila Angeluse. Ten nechal zešílet Drusillu a pak z ní taky udělal upírku. Darla byla jeho dlouholetá partnerka a Drusillu měl pro pobavení. Dru to ale přestalo bavit a tak si stvořila Spika. No a tak plenili Evropu. Pak Angela zakleli cikáni a jeho "RODINA" ho zavrhla." převyprávěla jí Willow stručně celý příběh.
"No to je fajn. To se mám. Takovýhle přátele mi byl upír dlužnej."
"No dovol!" pronesli zborově Will, Angel a Alex.
"Sorry. Zvyk je zvyk. Ale on mi to byl fakt dlužnej." ukázala na Alexe. Všichni se rozesmáli a Alex zavrčel. " Tak myslím, že máme nový štěňátko." usmála se znova.
"Konečně se stmívá. Můžeme se jít mrknout na to Sídlo." zívla Buffy.
"Dobře. Jdem. Gilesi, vy tu budete hlídat Alexe." zavelela Willow a něž se Giles vzmohl na protesty, byla už s Buffy, Angelem a Ozem venku.
Sídlo našli asi za deset minut. Nikdo tam nebyl.
"Je to tady hezký. Klídeček. Dost místa... Tady by se mi líbilo." rozplívala se Buffy.
"A co ti brání v tom se sem nastěhovat?" zeptala se Willow zvídavě.
"Máma. Neměla by dobrej pocit z toho, že je to tak velký, že je to zadarmo a tak. Určitě by měla strach, že bysme tady byly sami a tak. Ona by nepochopila, že jsem přemožitelka a že jí můžu ochránit." vzdychla.
"Tak s tím ti nepomůžu. Ale teď bych měla jít tam, kde jsem to nazývala domovem. Ozi půjdeš se mnou?" otočila se na Oze.
"Jistě. Pochybuju, že by tě tvoje máma pustila domů." usmál se a společně odešli.
"Co tady proboha budem dělat? Myslím, že se půjdu mrknout na toho Spika. Půjdeš se mnou?" zeptala se Angela.
"Myslím, že bysme si nejdřív měli promluvit." přišel k ní blíž.
"Jo? A o čem? Můžem mluvit o čemkoli kromě toho našeho osudu, protože..." nedokončila větu, protože si ji přitáhl k sobě a políbil jí. Nejdřív se chtěla odtáhnout, ale nakonec se tomu poddala a pevně ho objala. Po několika minutách líbání se od sebe odtrhli.
"Promiň. Tohle jsem neměl dělat. Já..."
"To je v pohodě. Nakonec, tohle od nás teďka všichni čekaj ne?"
"No asi jo, ale nemyslím, že by to bylo správný. Mohli by si o nás ještě myslet kdoví co."
"Kašlu na to!" znova se k němu přitiskla a políbila ho. Když se od sebe zase po nějaké době odtrhli, začala zmatkovat. "Myslím, že bysme radši měli jít někam pryč. A každý jinam. My dva dohromady, to není moc dobrý nápad." chtěla odejít.
"Počkej Buffy. Bude bezpečnější, když zůstaneme spolu. Budeme prostě dělat, že se nic nestalo." rozhodl a společně se vydali směrem k Bronzu.
Oz zaklepal na dveře. Za chvilku přišla otevřít paní Rosenbergová.
"Ozi? Co ty tady?" zeptala se udiveně.
"Někoho jsem vám přivedl." ustoupil a vedle něj se objevila Willow.
"Willow? Ale vždyť... ty jsi upír... Ozi proč...?" vyděšeně ustoupila.
"To je v pořádku paní Resenbergová. Má duši. Je zase dobrá."
"Ale... jak jí můžeš věřit? Vždyť... zabila svého otce... málem zabila mě... pomáhala Pánovi..."
"Mami já... chtěla bych to vrátit zpátky, ale nejde to. Tahle realita není skutečná. Byla jsem v té správné. V té, kde táta žije, kde jsme všichni šťastní a hlavně jsem člověk."
"Já... nevím co na to říct. Udělala jsi tolik špatných věcí. Tolika lidem si ublížila. Ale... Dobře. Pojďte dál." pozvala je dovnitř. Willow vstoupila a rozhlédla se.
"To není možný. Tolik se to tady změnilo... Můžu se podívat do svého pokoje?"
"Jistě. Je pořád stejně zařízenej. Neměla jsem odvahu s něčím hnout." kývla.
Willow vyběhla po schodech nahoru a zamířila do svého pokoje. Rozhlédla se a první co udělala bylo, že schodila svoje kožené oblečení a převlíkla se do svýho růžovýho svetru, sukně a šedivejch silonek. Pak seběhla dolů. Oz s Sheilou seděli v obýváku. Když Oz uviděl Willow, překvapeně vydechnul.
"Teda Willow. Nedivým se, že jsem do tebe v tamtom světě zamilovanej."
"Ale neříkej. Já jsem si vždycky myslela, že kluci jsou na ty moderně oblečený, hezký holky. Ale teď jsem to konečně zase já." sedla si vedle něj.
***pokračování příště***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama