Ich brauche dich - 3.díl

23. ledna 2008 v 16:46 | Fleurinka24 |  Killerpilze... Ich brauche dich
Otevřela dveře a potichu vklouzla dovnitř. Myslela si, že dveře budou po těch letech vrzat. Zjevně nevrzaly. Asi se o to tady přece jen někdo staral. Velkou tašku potichu položila na zem v hale. Divila se, že se po tak úmorné cestě dokáže vůbec pohybovat, natož potichu. Plánovala nepozorovaně proklouznout nahoru, tam kde býval její pokoj. Ale copak mohla? Ta hudba… Popošla kousíček blíž ke dveřím do obýváku. Sundala si bundu a položila ji na konferenční stolek. Přesně věděla kam ji pokládá, i když měla oči stále upřené ke dveřím. Není divu, nic se tu nezměnilo. Všechno je na stejném místě, kde to nechali. Jen některé části nábytku tady kolem byly zakryté původně průhlednou igelitovou plachtou, na které teď dřímala nepropustná vrstva prachu. Ono dvanáct let dělá divy. O to se však nestarala. Její kroky vedli k otevřeným dveřím, za kterými se podle jejího úsudku skrýval člověk, kvůli kterému sem vlastně přijela. Kdo jiný by také mohl v deset dopoledne sedět u piana v opuštěném době a skládat písničky. V tuhle dobu, za tohohle počasí, by každý zůstal zalezlý v posteli. Ale on ne. Za dvanáct let nejspíš moc se nezměnil, pořád to byl stejný blázen. Takový, jakého ho znala.

Sebrala odvahu a potichu strčila do dveří. Otevřely se do kořán, přesto nevydaly žádný zvuk. Ten kdo se o tenhle dům staral to musel brát smrtelně vážně. Žádný vrzající pant, nic. Asi čekali, že se sem někdo nastěhuje. Ale kdo? Kdo by se chtěl stěhovat do dvanáct let opuštěného baráku? Nikdo. Nikdo, kromě ní. Ona by to brala všema deseti. Ale to by tu musel někdo bydlet s ní. Nedovedla si představit, že by najednou byla úplně sama. Nešlo o to, že by se sama nedokázala živit. Ostatně byla to ona, kdo se celých osm let staral o všechno v domě, kdo chodil na nákup a kdo vařil obědy a večeře. Matka toho nebyla ve své opilosti schopná a otčím, ten nehnul ani brvou. Občas tedy něco nakoupil cestou z práce, ale to jí pomohlo asi tak jako když se vám plete při vaření pod nohy vaše pětileté dítě. Pokud tedy nějaké máte.
Stála ve dveřích od obýváku a sledovala člověka sedícího u piana, který něco zuřivě přepisoval v notových papírech. Tolik toužila toho člověka obejmout, ale neodvážila se. Tolik toužila si s ním alespoň promluvit, ale měla sucho v krku, tak se ani nepokusila vydat hlásku. Vlastně byla ráda, že si ji ještě nevšiml. Nevěděla, co by mu řekla. A tak si jen užívala pohled na člověka, kterého milovala celým svým srdcem. Kdysi dávno jako kamaráda, teď jako něco víc. Kdyby jen něco takového tušil… Na moment zatoužila mu to všechno říct. Všechno, co k němu cítila celé ty roky. Jak moc ji chyběl. Jak moc se bála, že ho ztratila. Jak moc chce být teď s ním a věnovat mu každou vteřinu, až do konce svého života. Ne! Určitě by se jí vysmál. Kluci totiž nebyli schopni projevovat city a ani je přijímat. Měli kolem sebe nepropustný obal a báli se přes něj kohokoli pustit. To dívky se naopak otvíraly všem, a až příliš často na to doplácely. Ona by se ale tak strašně ráda někomu otevřela. A ten někdo byl právě on. Když se ale přistihla, jak myslí na to, jaké by s ním muselo být všechno krásné, myšlenky v okamžiku zahnala. Tak zaprvé, je to muž. A muži dokáží jen ubližovat. Za druhé, je to idol tisíců dívek po celé Evropě, možná miliónů po celém světě. A ona nechce být stejná jako ony, stejně bezhlavě zamilovaná. To si nemohla dovolit. To pro ni bylo až moc riskantní. A za třetí... Je, nebo spíš byl, to její nejlepší kamarád. A kamarádství přece nikdy nemůže přejít v lásku. To prostě nejde. Navíc, byli jak sourozenci, dvojčata. To by byl skoro incest, vlastně skoro twincest. Při téhle myšlence se jí okamžitě vybavili Tom a Bill Kaulitzovi. Jedny z nejznámějších a nejoblíbenějších dvojčat světa. Právě v souvislosti s nimi se pojem twincest objevil poprvé. A ona si teď pod tím představuje sebe a Johannese. Toho kluka, co tady sedí kousek od ní, hraje na křídlo a skládá písničky. Znovu zatoužila se ho dotknout, smět ho políbit. Přitisknout své rty na ty jeho, na rty, které sledovala téměř každý den. Předtím než šla spát, i potom co vstala. Víc jak tisíckrát si představovala, jaké by to bylo, být s ním. Tím myslela být s ním doopravdy. Nevnímat nic jiného než jeho… jeho tělo… jeho hlas… jeho doteky. Teď je u něj tak blízko, dělí je jen pár metrů. Jen nepatrný kousíček. A on si stále nevšiml, že tady je. Je pro něj vzduch. Ale vzduch lidí přece potřebují k životu, nebo ne? Bez vzduchu by umřeli. Umřel by snad on bez ní? Ne! Zamračila se. Kolik takových 'ne' si už dnes řekla? Možná by je mohla počítat na desítky. Co jí bránilo v tom prožívat všechno naplno? Dojít teď k němu, říct mu, že je po dvanácti letech zpět, že stále stojí o jeho přátelství, možná i o něco víc… Nebránilo ji téměř nic, jen jedna nepatrná neviditelná bariéra. Její vlastní strach. Nebylo moc věcí, kterých by se v životě bála. Ale ta jedna ji strašila právě teď. To, že by to s ním nebylo tak růžové jak si představovala. Bála se toho, že by mohl být stejný jako její otčím. Že by jí mohl ještě víc ublížit. Že by naprosto zničil její duši. Zhluboka se nadechla a rozhodla se. Ne, nebude tady ze sebe dělat šaška. Nebude se snažit o něco naprosto nereálného.

Otočila se a chtěla se natáhnout pro bundu. Její oči však zavadili o chlapce, který teď stál přímo naproti ní. Zvláštní, ani ho neslyšela přijít. Nejspíš byla tak zabraná pozorováním Johannese Halbiga, že nevnímala okolí. Stejně jako nevnímal Jo ji. Ten kluk, co stál naproti ní, byl někdo, koho teď toužila potkat co nejméně. Byl totiž skoro jako menší kopie svého bratra.
"Co tady děláš?!" zeptal se zvídavým, částečně pobaveným a částečně popuzeným hlasem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl si tu?

Klikni 100% (173)

Komentáře

1 Jenny Jenny | 25. ledna 2008 v 18:47 | Reagovat

to je nádherný málokdo umí psat tak hezky a napínavě. Ale mohla bys díly sem dávat častěji????  Plosíím, plosíím!!!!

2 Adelinka Adelinka | 21. září 2008 v 10:37 | Reagovat

<3 nemám slov...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama