You can't fight the moonlight - 3. díl

28. února 2008 v 16:06 | Fleurinka24
Cesta proběhla naprosto v pořádku a bez zbytečného bloudění. I s nutným zastavováním, všichni znáte čůrací pauzy, nám trvala asi tři a půl hodiny. Díky mapce, kterou jsem si vytiskla z internetu, jsme nebloudily ani v Ruhstorfu. Když jsme dorazily na místo, zbývalo do koncertu ještě několik dlouhých hodin. Přesně jak jsme plánovaly. Protože bylo celkem teplo, zaujaly jsme místa před vchodem do klubu, což máti odmítla s tím, že někde zaparkuje auto a půjde si prohlédnout město, a jaly jsme se kreslit potřebné české vlajky a různé transparenty. Tedy spíše transparentíky, protože papír velikosti A4 se za transparent považovat nedá. Ani nás nepřekvapilo, že v tu dobu tam ještě nikdo není, ani jsme to nečekaly. Přece jen, Němky jsou zhýčkané. Asi po hodině přijela Lost s tím, že by tu za normálních okolností byla dřív, ale jejím rodičům trvalo vypravení na cestu déle, než původně předpokládala. Čekaly jsme dál, první Němky se začaly trousit až kolem půl třetí. Krátce po půl čtvrté kousek od nás zastavil dlouho očekávaný tourbus.

Chvíli se nic nedělo a tak ta hrstka Němek, které tam byly, spustila něco mezi křikem a jekotem. My, v rámci zachování jekés takés důstojnosti, jsme nad nimi jen pozvedly obočí. Přesto jsme však zpozorněli, protože se dveře tourbusu otevřely a z nich doslova vyběhli dva bodyguardi, kteří začali odstrkovat tu malou skupinku fanynek, která se stihla ke dveřím nahrnout. My jsme dál stály přímo před vchodem, protože jsme, soudě podle bodyguardů, neměly nejmenší šanci proniknout ke klukům blíž než na metr. Takže jsme stály a dál čekaly. Když byly fanynky dostatečně odehnané, vyskočil ze dveří další bodyguard a za ním vyplul Fabian. Něčemu se hrozně smál, ale já se neodvažovala odhadnout čemu. Za ním vylezl Johannes a okamžitě mu vlepil výchovnou facku. Ten ho chtěl kopnout, ale nějak se mu to nepodařilo a přistála mu další facka. Chovali se jako by tam ta skupinka uječených holek ani nebyla. K nim se s protočenými panenkami připojil Mäx. Něco jim řekl, takže se přestali mlátit a pak s úsměvem ukázal na naši skupinku.

Pozn. autora k dílu: Já vím, že vás s poznámkami nudím, ale teď se chci fakt omluvit za to že je to hrozně krátký. Ale já nějak nevím, jak se mám prokousat přes ten konce a už teď si to cucám z prstu víc než kdykoli jindy. Navíc si chci přečíst další díl Mániččiny povídky a kdybych teď psala dál, tak už bych to nestihla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl si tu?

Klikni 100% (173)

Komentáře

1 Máňa Máňa | 28. února 2008 v 16:57 | Reagovat

Esterko...ty se prostě nezměníš =D nj tak další díl tu máš :)

2 fleurinka24 fleurinka24 | 28. února 2008 v 17:11 | Reagovat

já se změnit nemůžu, to už bych potom nebyla já. ale v příštím díle už bude ekšn, slibiju xDxD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama